Během návštěvy Velké Británie se nám splnilo nejedno přání a představa zároveň. Všechno samozřejmě úzce souviselo s poznáváním historie, kulturních památek i přírody této země.

Při prohlídce Londýna, kromě jiného, v nás zanechala výrazný a trvalý dojem návštěva nevelkého kostela St. Clement Danes, který je od roku 1957 ústřední svatyní britského královského letectva Royal Air Force – RAF.

V tichém zamyšlení pod klenbou chrámové lodi jsme společně s manželkou poseděli v lavicích, oči bloudily po oltáři, stěnách, vitrínách, aby nakonec spočinuly na skutečně výjimečné podlaze. Jsou na ní velké dlaždice, mající na sobě znaky všech perutí RAF, které za 2. světové války nejprve vzdorovaly a později útočily na německého vetřelce. Po chvilce hledání nacházíme v tom množství i symboly československých perutí – 310., 311., 312. a 313. V jejich rámci působili i dva piloti, kteří pocházeli z Ústí nad Orlicí. Vzpomenuli jsme tu na Václava Pánka, jehož jméno je zapsáno ve vystavené pamětní knize, evidující oběti letecké války. V myšlenkách proběhla i osoba Josefa Bohdana Mikuláštíka, který se naopak návratu do vlasti dočkal. Stejně jako stovky dalších vůbec netušil, co jej doma, zejména po tzv. únorových událostech roku 1948 čeká. Jako velká část zahraničních vojáků i on musel opustit armádu, dokonce i byt a až do své smrti pracovat v dělnických profesích.

Dojem z návštěvy chrámu měl ještě jeden vedlejší účinek. Uspíšil již delší čas připravované zpracování osudů obou uvedených pilotů. Tak vznikla tato útlá publikace, prvotina, která dodala i chuť na zpracovávání dalších námětů z období 2. světové války.

Pokud jde o Václava Pánka, pak cesta do zahraničního odboje u něho měla tu nejběžnější podobu. Polsko, Francie, Británie. To Mikuláštík si pocestoval mnohem víc. Začal útěkem do Polska, po jehož kapitulaci jej čekalo dlouhé a strastiplné putování internačními tábory v SSSR. Teprve s posledním transportem až z dalekého Suzdalu odjel přes Černé moře a Turecko do Egypta. Lodí pak pokračoval kolem černé Afriky až na vytoužený ostrov – Velkou Británii.

Zatímco Pánek trvale tíhnul k vícemotorovým strojům, a nemohl skončit jinde než u 311. čs. bombardovací perutě, Mikuláštík vzhledem k věku a zdravotnímu stavu nebyl operačně vůbec nasazen. To ale neznamenalo, že si v Británii nezalétal. Naopak. Jako zkušební pilot v továrnách, opravárenských dílnách, instruktor v řadě výukových kurzů nalétal podstatně víc hodin než ostatní.
Václav Pánek po odlétání povinného turnusu u 311. pokračoval u 24. dopravní perutě. Odtud si jej pro jeho kvality do svých řad převedla pověstná 138. peruť zvláštního určení. Jako její příslušník za nevyjasněných okolností zahynul 10. prosince 1942.

Dva lidé, kteří odešli z Ústí do zahraniční armády, mající stejný cíl. Pomoci osvobodit svou vlast. Oba jej splnili beze zbytku. Proto je nutné sklonit se před jejich obětavostí dosahující možného maxima. V případě Pánka dokonce obětováním života.

   



Vydáno 1993
v nakladatelství letecké literatury Svět Křídel

Koupit další knihy >>>
 
Upozornění: Veškerý obsah tohoto webu je chráněn podle autorského zákona, bez souhlasu
autora je výslovně zakázáno kopírování a další šíření obsahu jakýmkoliv způsobem.